Paličova dcera (premiéra 21. 3. 1941)

> detailní informace k filmu  ZDE <

Hrají:
 Zdeněk Štěpánek - venkovský šumař Jan Valenta
 Lída Baarová - Rozárka, Valentova dcera
 Růžena Nasková - plátenice Kateřina Šestáková
 Marie Ptáková - vdova Antonie Jedličková
 Karel Höger - Antonín, syn Jedličkové
 František Smolík - Čechoameričan Pavel Kolínský
 Vladimír Salač - Prokop, syn Kolínského
 Jaroslav Marvan - zámožný koňař Podleský
 Václav Trégl - řezník Martin
 Darja Hajská - Bětuška Toužimská
 Helena Friedlová - Rozárčina matka Madlenka Valentová
 Viktor Nejedlý - vyšetřující soudce
 František Kreuzmann - státní zástupce
a další...


Režie: Vladimír Borský
Výroba: Lucernafilm
Námět: divadelní hra Paličova dcera
Scénář: František Kožík, Vladimír Borský, Otakar Růžička
Kamera: Ferdinand Pečenka
 Hudba: Otakar Jeremiáš


Ovdovělý šumař a opilec Valenta a jeho tři dcery žijí ve velké chudobě. Hrozí jim ztráta chalupy, neboť Valenta se příliš zadlužil u koňaře Podleského. Podleský, známý tím, že si ze svých služek bezohledně dělá milenky, by rád získal nejstarší Valentovu dceru Rozárku. Slibuje za to Valentovi odpuštění dluhů. Rozárka však odmítne otcově žádosti vyhovět. Miluje Antonína, syna vdovy Jedličkové. Jedličková přesvědčí Rozárku, aby se s jejím synem rozešla a umožnila mu tak bohatý sňatek, nutný k otevření živnosti. Po prudké hádce s opilým otcem opustí Rozárka se sestřičkami vesnici a odchází ještě v noci do Prahy k tetě, která se po jistém zdráhání děvčat ujme. Valenta po jejich odchodu v noci zapálí dům a uteče. Četníci žhářství vyšetřují i v Praze. Když přijdou k tetě, Rozárka, aby ochránila otce, vezme vinu za požár na sebe. Je odvedena do vězení a postavena před soud. V poslední chvíli před rozsudkem přivádí Antonín, který zůstal Rozárce věrný, před soud Valentu a ten se přizná k paličství. Podleský, který svým svědectvím nejvíc Rozárce ublížil, slibuje, že Rozárku s Antonínem finančně zajistí.